Je ráj na zemi technicky možný? Technologie jako politický program

Mnoho lidí je nespokojeno se stavem světa i společnosti. Jak ale provést změnu? Kdo a co vlastně mění svět? Jsou to politici svými rozhodnutími? Jsou to jen ti z nich, kteří zrovna dosáhnou většiny 50,01 procent? Nebo jsou to stabilní kulturní stanoviska, vycházející z dané kultury, která napevno určují  hodnotové orientace lidí a tím určují, kolem čeho se bude "otáčet" daná společnost, bez ohledu na to, kdo zrovna tříme moc? Jsou to média, která určují, nejen kdo je dobrý a špatný, ale i kdo existuje, o čem se mluví a dokonce, co je tzv. "mainstreemově" myslitelné? Nebo jsou to technologie, které zásadním způsobem mění procesy; z nedosažitelného činí běžně dostupné? Pokusme se to v tomto článku rozebrat a zároveň se pokusme na těchto širších základech definovat parametry politiky, kterou na ruinách politiky současné - tušíme blížit se z budoucnosti.

Co je vlastně program?

V dnešní době, kdy jednotlivé politické strany jsou vzájemně zcela zaměnitelné programově (všude stejné PR fráze) i personálně (všude stejné typy lidí), je nutné připomenout si, co je to vlastně politický program.

Eschatologický základ politických programů

Nahlédněme do historie. Úspěšné politické strany minulosti nabízely komplexní koncept řešení aktuální situace vzhledem k zájmům skupin, jež se rozhodly zastupovat. Jedním slovem Program. Příklady:

• Royalisté - koncept monarchie - s návazností na další koncepty, zejména klerikalismu.
• Agrární strana - statkáři. Půda a její zájmy.
• Rolnická strana. Půda z pohledu rolníků (opačné zájmy než statkáři).
• Komunisté - Strana původně opírající se o dělníky.
• Nacisté - Koncept totalitního státu, jenž měl vyřešit všechny problémy frustrovaného individua. Válka.
• Italští fašisté - Čistý korporativismus. Válka.
• Realistická strana (Masaryk) - Ostrůvek plurality, zdravého rozumu, kritického myšlení, čapkovského pragmatismu, obklopený mořem ideologických, totalitních, fašizujících států.

Co program, to jasné pojetí eschatologického, konečného cíle, k němuž má politika směřovat.

Shrňme to, jsou dva koncepty programu:

1. Program jako koncept jakéhosi "ráje na zemi", cíle, k němuž má daná politika směřovat.
2. Program jako plán, co dělat, aby bylo cíle dosaženo.

Jednoduše vysvětleno:

• 1 - se ukáže, když politikovi řeknete: "Namaluj mi svět, jak by měl vypadat, kdyby tvůj koncept zvítězil a pokud bys měl neomezené finanční i "lidské" zdroje."
• 2 - se ukáže, když se zeptáte: "A teď mi řekni, jak vidíš současnou situaci, kde vidíš největší problémy a jaký je tvůj plán, jak s tím něco dělat."

Politické strany mají sepsaný program dle významu 1) - předhánějí se v malování kýčovitých obrázků cílových stavů. V diskusích se krvavě hádají o to, zda má být zvolen kýčovitý obrázek A nebo B. Říkají tomu ideové spory.

Ovšem, když jde o to, sepsat program ve významu 2), ukáže se myšlenková chudoba v celé své nahotě. Reálné problémy neznají, protože se o ně nezajímají a nemají přirozeně naprosto žádný lék na to, jak je řešit. Reálnou politiku pak tvoří naprosto jiní lidé - a dost často bez ohledu na původní proklamace.

U voličů to stále prochází, neboť voliči i tisk jsou fixováni na program dle 1).

Chtějme po politicích program ve smyslu 2). Je to i apel na novináře na to, aby se na program ve významu 2 ptali.

Test splnitelnosti

Výše uvedené politické směry získaly ve své době příležitost svou verzi světa prosadit. Mnohé z nich (fašismus, nacismus, komunismus) - bohužel. Poslední koncept, který dnes, jak můžeme pozorovat, se argumentačně vytrácí, je členění na pravici a levici. Koncept se diskreditoval z těchto důvodů:

• Zaměnitelnost: Postupem času se koncepty promísily natolik, že neexistuje mezi nimi rozdíl.
• Stejné zájmy sponzorů. Oba koncepty mají shodný okruh sponzorů.
• Reálná politika (program dle 2) obou táborů je shodná.
• Změna světa - neaktuálnost. Rozdíl mezi pravicí a levicí je dnes vnímán jako neaktuální podobně jako v minulém století dichotomie Staročeši - Mladočeši. Dnes už jen historikové vědí, jak silně tyto tábory polarizovaly tehdejší společnost.

Skutečná politika = skutečné mocenské rozložení 

Současná politika je podle mého názoru reprezentována těmito trendy:

• Růst síly korporací. Korporace jsou politicky i mocensky silnější než státy. V korporacích vznikají věcné návrhy zákonů a jsou napříč hranicemi v národních parlamentech schvalovány.
• Slábnutí státní moci. Autorita státu je podkopávána. Objem veřejných služeb, ale i veřejných statků se snižuje.
• Pasivita a introverze elit. Bližší komentář snad ani není potřeba. Stačí srovnat současný stav světa s národním obrozením. Tenkrát konkrétní chytří a pracovití lidé zásadním způsobem vstupovali do veřejného života, sváděli tam zápasy o koncepci budoucí podoby své země, bojovali za prosazení konkrétních zájmů. A z velké části uspěli. Intelektuálové současní nemají ani ty ambice. Jsou introvertní, zalezlí. Kdo zkoušel ve svém okolí přemluvit "čestné, šikovné a pracovité lidi", aby se zformovali do kandidátky a začali uplatňovat péči o obec, město... - a neuspěli, vědí přesně o čem mluvím. Jsme to my, současná žijící generace, kdo jsme neuspěli. Ba co hůře, nebyli jsme poraženi: vykašlali jsme se na to. Hanba!
• Globalizace protestních hnutí. S tím, jak se politika globalizuje, jak se legislativa sjednocuje, jak vzniká jednotný prostor, se také protestní hnutí globalizují a citlivěji na sebe reagují. 

Toto je skutečná charakteristika současné politické mapy.

Levice, pravice – existuje skutečně nebo je to výmysl politologů? 

Existuje už jen v muzeu a starých knihách. A ano, je to výmysl politologů. Je to skvělý koncept. Hodí se výtečně k polarizaci společnosti. Hodí se výtečně k potlačení kritického myšlení, k ideologizaci jakéhokoliv dialogu. K vyloučení věcnosti z diskuse. Tradičně se na tyto modely nasazuje volební kampaň té či oné strany, realizovaná shodnou mediální agenturou. Tradičně se na tomto konceptu staví choreografie předvolebních duelů. Skvěle se hodí pro nahrazení reálných problémů těmi imaginárními. - A imaginární problémy mají vzápětí své imaginární řešení. Ideální hřiště pro politiky.

Fakticky je ale koncept levice x pravice už dávno pryč. Jako jsou pryč Staročeši a Mladočeši.

Budoucí koncepty politiky

Pojďme se tedy nyní podívat na rodící se koncepty nového politického myšlení. Nejlépe tak, že si pokusíme odpovědět na iniciační otázku, jež stojí u zrodu každého nového politického směru:

Je ráj na zemi technicky splnitelný?

Materiálně jistě ne. Země není dostatečně velká na to, aby každý obyvatel země mohl vlastnit obrovský dům, auto a další atributy bohatství.

Tuším Gándhí kdysi řekl, že (volně citováno): „Země je dost velká na to, aby pokryla potřeby všech lidí, ale není dost velká na to, aby pokryla chamtivost byť i jednoho jediného člověka.“

Materiálně ne, informačně – ano. Materiálně jsme omezeni na dostupné zdroje, na poli informací však nejsme omezeni ničím a nikým.

 A tím se dostáváme k samému jádru článku.

Technologie jako program

• Technologie už dnes umožňují (a lze předpokládat další raketový růst), aby každý jeden obyvatel země měl přístup k elektronické verzi veškeré knižní produkce všech historických kultur i geografických oblastí. (Za předpokladu, že jsou nebo budou digitalizovány). – A mohl z nich čerpat informace, poučení, zkušenosti i zábavu. Například Japonsko realizovalo ohromný projekt a zdigitalizovalo veškeré japonské písemnictví. Najdete ho na webu.
• Technologie už dnes umožňují, aby každý jeden obyvatel země měl přístup k elektronické verzi veškeré hudební produkce všech historických kultur i geografických oblastí. (Za předpokladu, že jsou nebo budou digitalizovány). - A mohl z nich čerpat potěšení a štěstí. Tuto službu zatím zprostředkovávají pouze „piráti“. Ale i rádio bylo kdysi pouze pirátské, trvalo docela dlouho než licence pro rádia našla cestu do legislativy…
• Technologie už dnes umožňují, aby každý jeden obyvatel země měl přístup k elektronické verzi veškeré filmové produkce. A mohl je sledovat se svými přáteli. Dtto viz výše.

Naplnění tohoto plánu, této vize, brání koncept fakticky neomezených autorských práv. (Fakticky jsou to ovšem práva prodejců, práva autorů jsou ve stávajícím modelu tvrdě pošlapána).

Celý tento chybný a nesmírně radikální koncept neomezených autorských práv musí ustoupit zdravému rozumu, musí ustoupit konceptu spravedlnosti a férovosti a musí se "znormálnět".

Tento koncept totiž nebyl seslán na zem z nebe, nepřinesl jej Mojžíš vytesaný na kamenných deskách, jak by člověk mohl soudit z novinových článků a posloucháním televize.

Ne, naopak, stávající koncept podoby autorských práv je velmi mladý, je napsaný ve prospěch korporací a je v rozporu s veřejným zájmem a je zcela nemravný.

Úkol současné generace?

… a současnou generací myslím všechny lidi v současné chvíli žijící na Zemi, je podle mého názoru - digitalizace. Digitalizací nemyslím jen prosté převedení věcí do elektronické podoby a jejich zpřístupnění (i když to také), ale zásadní změnu světa z tohoto vyplývající, především změnu světa vyplývající ze změny procesů, jak bylo výše naznačeno.

Práce na tomto úkolu: Ať už komerční nebo dobrovolná, je prací s největší přidanou hodnotou.

Heslo současné doby?

Hlavním heslem počátku minulého století bylo: „Proveďme odluku státu a církve.“ Povedlo se to: Jako věřící člověk můžu potvrdit, že odstranění klerikalismu prospělo výrazně státu, církvi i náboženství.

Heslem současné doby nechť je: „Proveďme odluku státu a korporací.“ To je hlavní úkol současné generace, hlavní úkol, na kterém musíme pracovat, chceme-li si zachovat svobodnou společnost, fungující veřejný sektor.

Úkoly politiky

• Úkolem politika je hledat co nejlevnější způsob realizace co nejširšího objemu veřejných služeb.
• Úkolem politika je rozmnožovat bohatství veřejných statků.

Příklady veřejných statků a veřejného zájmu

• Veřejným statkem je dostupné vzdělání. Jejím důsledkem pak vzdělaná společnost. Nevzdělaná společnost je vždy nutně i ekonomicky chudá.
• Veřejným statkem je dostupná zdravotní péče a jejím důsledkem zdravá společnost. Je ostatně nutnou podmínkou práce a tím i růstu bohatství.
• Veřejným statkem je fungující infrastruktura veřejné dopravy. – Umožňuje pohyb za zaměstnáním i podnikání. Zřejmým důsledkem nefungující dopravy je ekonomická chudoba.
• Veřejným statkem je dostupnost zeleně a přírody.
• Veřejným statkem je zdravé životní prostředí.
•  Veřejným statkem jsou dostupné kulturní instituce i artefakty, zpřístupňující kulturu minulou a současnou.
• Veřejným statkem je solidární společnost, která žádného svého člena nenechá umřít na ulici chladem, hladem, nemocí. Společnost, kde je člověk člověku vlkem, znemožňuje business, znemožňuje bohatství. Ostatně i zmínění vlci mají v rámci smečky lepší sociální program než máme my lidé. Starají se o zraněné, staré a postižené vlky, nenechají je zemřít! - Že my toto nečinně dopouštíme, je naše čistá hanba.

 „Politika je teorií vládnutí“, říkával Edmund Burke. Úkolem vládnutí byla správa veřejných věcí, tak to viděl Aristoteles. Jako nejvhodnější k tomuto cíli shledával hledání spravedlnosti. Spravedlnost podle Aristotela má tu výhodu, že stabilní, spravedlivé řešení je respektováno oběma protichůdnými zájmovými stranami. Má legitimitu, nejen pouhý legalismus. Srovnejme s odezdikezdismem a čehý-hotismem české politiky. Vítěz přemaluje celou mapu na „svou barvu“. Nestabilitou tratí všichni.

Dává Vám to takto smysl?

Tak jak je možné, že současní politikové rozbíjejí („škrtají“) veřejné statky, likvidují infrastrukturu státu, zaprodávají se patriciům / korporacím a ještě se vydávají za ochránce vlasti a je jim tleskáno?

Záhada?

Už Aristoteles ve svých úvahách vojenských i politických poukzauje: O úspěchu rozhoduje jen jediné: Obratnost.

„Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. – Ovšem jen tehdy, bude-li mít silnější a trvalejší stoupence než lež a nenávist.

Procitnou spící introvertní elity? Nebo setrvají na svém generačním selhání?